Jiří Merunka
Zakládající člen Vůdce SK
Kopov má ve střední Evropě několik blízkých příbuzných, o kterých můžeme předpokládat, že v minulosti mohli mít společný původ. Rozdílné podmínky prostředí od Běloruska až po sever Řecka způsobily, že z jedné velké populace psů se postupně vytvořilo několik samostatných plemen. Slovenský kopov je v této skupině čímsi zvláštní. Má horský původ. Přestože přímé důkazy chybí, existuje celá řada nepřímých důkazů, potvrzujících, že patří do skupiny prastarých historických plemen psů, kteří žili na našem území. Vznikající plemeno udržovali hlavně myslivci, kteří potřebovali spolehlivého, nebojácného a odvážného psa. Výběrem se některé jeho povahové a exteriérové vlastnosti zachovávaly, jiné, nevhodné se z chovu vyřazovaly. Základem dnešní podoby slovenského kopova se tedy stal výběr. V tom je jeho podstatný rozdíl oproti jiným plemenům, které vznikaly jako cílevědomé křížení dvou a nebo vícero rozdílných plemen. Hlavním a současně historickým základem jeho vzniku bylo lovecké použití. Důležitý byl i způsob lovectví v místech jeho rozšíření, čehož jsou důkazem jeho dnešní vlastnosti. V konečné fázi se tyto potřeby staly i podkladem ke schválení standardu. Celkový vzhled těla předurčoval jeho použití a výkonnost. Mezi oběma znaky se postupně vytvářel dokonalý soulad pro vyšší stupeň použití, v jehož důsledku můžeme dnes mluvit o kopovovi jako o dokonalém pracovním loveckém plemenu. Slovenský kopov se na území Slovenska choval několik století, nevypadal však stejně jako dnes. Bylo to dáno především způsobem tehdejšího chovu. U každého psa byla nejcennější jeho pracovní schopnosti a exteriér byl brán jako druhořadý.